just give it to god.

některý lidi to maj od boha, některý se, chudáci, snažej seč můžou a stejně to bude vždycky křečovitý. co? styl přece. jsou lidi, který ať si na sebe lidově řečeno vezmou třeba pytel od brambor, budou vždycky šik a okolí jim to bude žrát po hrstech. pak jsou lidi, který nad oblečením pořád přemejšlej, kombinujou, zkoušej, ale výsledek neni nikdy tak dobrej jako u těch s těma bramborovýma pytlema. závidim lidem, který ráno se zalepenýma očima jdou, vezmou ze skříně náhodně pár věcí, hoděj je na sebe a vypadá to jako z přehlídkovýho mola.
proč tuhle stylovou vílí lehkost nemohl do vínku dostat každej kdo o ni stál? vždyť mít vyladěnej outfit bez toho, aby vypadal těžkopádně je vážně kumšt.

 

 stejně tak bych ale mohla brečet, že každej neumí skládat básně, hudbu nebo vařit, že jo. mě to pálí jenom co se týká tý naší módy. nad čim ale rozhodně nebrečim je tahle boží béžovobéžová taška.