† † † † †

protože křížů neni nikdy dost.

 

†   †   †

 

†   †   †

 †   †   †

crop, crop, crop!

proč tak málo děvčat nosí crop top? teda, málo. internet je toho pochopitelně plnej, cizina taky, ale tady na ulici se to moc nevidí (a ne, neni to tim, že všichni nosej kabáty nebo nedejbožebundy, protože je zima). když už jdu náhodou přes václavskej václavák a někdo si to tam cupitá v modelčí uniformě tzn. slimkách, crop topu, parce a drdůlku na temeni, je to španělka/britka/němka ale nikdy češka. proč?
mně se tyhle ustřižený trička hrozně líběj (teda, jasně že ne s holym břichem, ale pěkně s kalhotama s vysokym pasem, holý břicho patří pod peřinu, přece) a mám jich doma pěknej komínek. proč teda ne i ostatní? to jsou mi fakt akta x.

třeba tohle je cropped právě tak akorát a ne až pod prsama, takže myslim, že ho nemusej nosit jenom holky 175/50/18, ale i já málo/moc/moc.

shopper.

všechny jsou krásný, co? já jsem jim přišla na chuť až teď, když jsem si vyzkoušela, že nosit kabelku celej den v ruce neni až takovej problém (sice nosim už nějakou dobu brašny a ty se nosej v ruce taky, ale když je potřeba - třeba když táhnete dvě velký tašky plný nákupu z obchodu, můžete si brašnu v klidu hodit na rameno, protože má popruh. tyhle shoppers popruh nemaj a to mě krapet děsilo. taky mě děsilo chodit po městě s "otřevřenou" kabelkou, ale ani to neni tak hrozný, protože bych řekla, že je dost problematický do ní nepozorovaně šáhnout, ukradnout peněženku/telefon/kapesník a nepovalit přitom majitelku na zem, nebo jí aspoň neutrhnout ruku. takže, jen houšť s timhle typem tašek!!
jen tedy musim říct, že ta mnou chválená úžasná béžová taška z minulýho postu zase tak báječná neni. kdo by řek, že se bude tak strašně, strašně, strašně špinit? :-/ jsem z toho rozladěná, takže se jdu rozvalit na slunce.
mimochodem, začínám se dost nudit, ráda bych nějaký nový blogy k inspiraci - doporučíte?

just give it to god.

některý lidi to maj od boha, některý se, chudáci, snažej seč můžou a stejně to bude vždycky křečovitý. co? styl přece. jsou lidi, který ať si na sebe lidově řečeno vezmou třeba pytel od brambor, budou vždycky šik a okolí jim to bude žrát po hrstech. pak jsou lidi, který nad oblečením pořád přemejšlej, kombinujou, zkoušej, ale výsledek neni nikdy tak dobrej jako u těch s těma bramborovýma pytlema. závidim lidem, který ráno se zalepenýma očima jdou, vezmou ze skříně náhodně pár věcí, hoděj je na sebe a vypadá to jako z přehlídkovýho mola.
proč tuhle stylovou vílí lehkost nemohl do vínku dostat každej kdo o ni stál? vždyť mít vyladěnej outfit bez toho, aby vypadal těžkopádně je vážně kumšt.

 

 stejně tak bych ale mohla brečet, že každej neumí skládat básně, hudbu nebo vařit, že jo. mě to pálí jenom co se týká tý naší módy. nad čim ale rozhodně nebrečim je tahle boží béžovobéžová taška.

bordel.

jsem na zhroucení. s cca 14ti denním zpožděním mi konečně přišly objednaný trička z ciziny.
vypadalo to asi takhle - bez zájmu otevřu schránku, rozzářej se mi očička, vytáhnu dva balíky plný triček, letim celá nadržená do bytu, rozrazim dveře, sundám kabát, kecnu si na zem, rozškubu igelotový pytle, vysypu trička, pořádně se na ně podívám a v tu chvíli mi stoupá tlak.
jedno triko je tak titěrný, že bych ho mohla nosit jako korzet, kdybych nosila korzet. druhý je tak velký, že v něm skoro nejsem vidět a třetí má divnou neidentifikovatelnou barvu.
asi si řikáte, proč se kravka nepodívala pořádně na velikosti - no, kravka se na velikosti samozřejmě dívala, a proto nechápe, kde se stala chyba.
podezírám pošťáka, že ty trika vyměnil a teď se může za rohem potrhat smíchy. parchant. nicméně, od nakupování po internetu mě to rozhodně neodradí.
a protože jsem vzteklá, tak dneska bez obrázku (když jsem vzteklá, vypadám mimořádně hnusně).

cartoon.

byly doby, kdy jsem nosila jenom černou (černá je barva naše!), pak jsem nosila jenom trička s barevnejma potiskama (húúúú!) a pak jsem uvízla v minimalismu (- - - - -). když jsem o víkendu zase probírala kufry s hadrama který nenosim (no jo, mám kufry a hodně často je probírám a přerovnávám), našla jsem pár letitejch triček, který by zase stály za trochu toho nošení. nemůžu teda říct, že bych se úplně vracela k tomu, co bylo před lety, ale proč to zase nezkusit, že jo.
ale jsou věci, ke kterejm se fakt radši vracet nebudu (síťovaný punčochy, ostnatej obojek, krátká sukně, no fuj!).

 

 tahle košile je husťácká, je pánská (jak jinak), takže ze mě dělá totální ploštici (hurá, hurá, hurá!) a místo límečku má stojáček, takže si připadám jako magor z enterprise. a k tomu pocitu mi pomáhaj i báječný boty z vagabondu.

tanyny, tanyny, tanyny, tanyny.

uáááááááá!!!!!

wedges & flatforms.

tohle je moje alternativa k podpatkům, který já prostě pořád ne a ne vydejchat. vůbec nechápu, jak někdo dokáže vydržet tu bolest, která se objeví už po cca 20ti minutách a vydrží ještě den potom, co si boty sundám. můžete všichni básnit o pohodlnejch botách na podpatku, já vám to prostě nežeru (ani s gelovýma vložkama a podobnym šlendrijánem). hawk.

let it begin.

dneska jsem ke kafi sežrala poslední vánoční cukroví od babičky, takže neni nutno zimu dál protahovat - víc už neztlousnu. abych se vyhrabala z pršavýho splínu, vzala jsem na sebe lyrický triko s motivem jakorozkvetlýletní louky (vůbec mi nepomohlo) a skočila jsem ke kadeřnici na letní sestřih (tzn. polovina hlavy vyholená) - to mi taky ani trochu nepomohlo. takže, co s tim?!

 

mimochodem, všimli jste si, že keře už maj zelený pupeny? bájo.

new in da house.

já jsem si sice řikala, že tohle dělat nebudu, ale přece jenom, když se jedná o tak neuvěřitelnou věc, podělim se. v prosinci jsem si rvala vlasy z lebky, protože  mi konečně zlevnili boty na který jsem dlouho čekala, pak jsem to prošvihla a oni je během cca jednoho odpoledne vyprodali. protože se ale zázraky dějou, před nedávnem se tam ty botky v mým čísle objevily (poslední, což je nepochybně důkaz boží existence). tentokrát jsem neváhala ani vteřinu a už jsou moje a here ladies and gentlemen jsou.

podle jednoho odborníka vypadaj jako nasraný buldoci, ale to už posuďte sami.

a skirt-hater.

posledních pár let jsem zarytej skirt-hater. sukně a punčocháče se mnou nějak nekamaráděj, takže je nemám ráda ani já. nicméně, pár sukní doma mám a když se sem tam (dnesadenně) prohrabávám skříní a hledám co na sebe, vždycky o některou z nich zavadim. zvedne se mi žaludek a hodim jí zase zpátky.
když jsem o sukni zavadila dneska, žaludek se mi překvapivě nezvednul, takže to s ní pro jednou zkusim. jenomže zkusit to se sukní v týhle zimě znamená zkusit to znova i s punčocháčema. co se týče punčocháčů, mám klasickou fóbii z toho, že si někde sednu/zavadim/cokoliv a udělám si na stehně/lýtku/kdekoliv oko jako pěst. pomozte mi!!! klasický legíny jsem tak nějak zavrhla (další věc, co nesnášim), takže mi je neraďte. no, jak je vidět, neni mi pomoci. a sukni taky ne.

 

 

on da move.

killer thighs.

nedávno jedna kamarádka na FB citovala dost děsivou věc, a sice, že ženy si nekupují punčochy z reklamy, ale ty krásný nohy z plakátu. svatá pravda musim říct. pro mě to platí hlavně, když si prohlížim internetový butiky (zrovna teď už půl hodiny civim na boží kraťásky do pasu a přemejšlim, jestli objednat nebo ne) ve skutečnosti ale koukám na to, jak moc to vždycky sluší tý holce na fotce/videu, která má gazelí nohy až do nebe, zatimco já mám nohy jako slon s mimořádně velkýma stehnama.
jak ztohoven? nenakupovat po internetu ale zajít do obchodu, kde maj v kabinkách světla zásadně na stropě (tzn. svítěj svrchu) a tak dělaj moje nohy ještě šílenější než ve skutečnosti jsou?

nicméně, ty kraťasy jsou vážně boží (maj na sobě zvířátka - tzn. gazelu vedle slonice a evidentně se maj rádi, takže já je budu mít ráda taky, jestli si je koupim), budu o nich dál přemejšlet a vroucně se modlit, abych se jednoho krásnýho dne probudila a takový gazelí nohy se mi prostě staly. i s těma kraťasama. hawk.